Tajná přísada

🎤 A pak jsem řekla: Fajn. Jdu online.

aneb jak jsem se po letech odporu pustila do digitální alchymie

Dlouho jsem říkala, že online svět není pro mě.
Že radši živě, osobně, s očním kontaktem a kávou v ruce. A pak se něco zlomilo. Ne v technice – ale ve mně. Najednou jsem věděla, že to, co chci sdílet, si zaslouží větší prostor.Že nemusím být digitální influencer, abych mohla otevřít prostor pro opravdovou změnu. Tak jsem zapnula mikrofon. Otevřela HeroHero. A místo perfektní strategie jsem zvolila… upřímnost.
Alchymistka života je moje první velké online "ano". A i když mi občas spadne mikrofon, nelituju.

🧪 Kritické okénko:  

Co by mi řekla moje vnitřní kritička (kdyby měla vlastní mikrofon)

Víte, každá správná alchymistka má ve své laboratoři nejen elixíry, ale i… kritiku. A někdy je sakra hlučná. Tak jsem si řekla – co kdybych jí dala prostor? Ať se taky jednou veřejně vyjádří. (Ať pak můžu klidně spát.) Takže dámy a pánové, přichází vnitřní kritička jménem Květa Perfekcionistická.

🎙️ Květa říká:

– Jako vážně? Spouštíš projekt pod názvem Alchymistka života? A to jako čekáš, že tě někdo bude brát vážně? Ty obrázky jsou sice roztomilé, ale nejsou náhodou moc roztomilé? Co když to lidi odradí? Co když budou chtít něco víc… mužského? Serióznějšího? Excel tabulku?  Měla bys mít aspoň deset hotových Reels dopředu. A plán. A strategii. A… nový život, ideálně. A víš, že se někdo určitě ozve, že používáš moc emocí? Nebo že mluvíš moc normálně? A co když to nebude dost duchovní? Nebo naopak moc ezo? Co když… všechno?

👩‍💼 A teď pozor – tady přicházím zase já.

Poděkuju Květě, poplácám ji po rameni (opatrně, má ostré lokty) a řeknu jí: "Hele, děkuju. Fakt. Tvoje starost o to, aby to bylo perfektní, chápu. Ale víš co? Já radši opravdový kouzlo než dokonalý stín."

✨ A tak to spouštím

Ne proto, že je to perfektní. Ale proto, že je to živé. Vtipné. Lidské. A moje. A třeba i tvoje. 

Pokud máš taky nějakou Květu v hlavě, napiš mi. Můžeme je seznámit. Třeba si spolu dají čaj a přestanou nás tak prudit.

🧪 Alchymie v praxi (ne v Zenu)

aneb jak se rodí nápady mezi hrncem a prezentací

Kdybyste čekali, že projekt Alchymistka života vzniká někde v horské chatě při západu slunce, zatímco si v klidu míchám levandulový elixír…
…tak ne.
Vzniká mezi dvěma e-maily, během vaření těstovin, s kočkou na klíně a s hlavou plnou nápadů, které si zapisuju na okraj obálky od účtu za telefon.
Zatímco jiné projekty plánuji na tabulích, tahle alchymie bublá ve mně – spontánně, živě, a někdy i trochu chaoticky. Ale právě proto bude skutečná. 

🧹 První krok? Uklidit si v hlavě. A na stole.

aneb než začnu tvořit, musím najít klávesnici

Než vznikne další Elixír života, musím vyklidit stůl od papírků, nápadů, knížek a… sušenky.
Vypadá to jako chaos? Ano.
Funguje to? Kupodivu ano.
Učím se nebýt dokonalá. Učím se tvořit v procesu, ne až "až bude všechno hotové". A učím se nečekat na ideální podmínky. Protože ty možná vůbec nepřijdou – ale život ano.

🧠 Mám hlavu jako alchymistický kotlík. A pořád přihazuju další nápady.

aneb jak se z jedné myšlenky stane lavina s podcastem, minikurzy a možná i merch s křišťálovou koulí

Původní plán byl jednoduchý: natočit podcast a vytvořit pár Elixírů.
Realita? Nápady se valí jak lavina – a místo jednoho Elixíru týdně bych nejradši vypustila sedm najednou.
Přichází při chůzi. Ve sprše. Při řízení. U snídaně. A občas i ve dvě ráno. Mám rozepsané seznamy, hlasovky, náčrty. A ano – někde mezi tím vším taky žiju. Takže pokud se tu najde chaos… je to ten tvůrčí.
Ale neboj. Než něco pustím ven, vždycky to projde filtrem: Je to živé? Praktické? Opravdové? Pokud ano, pak to má v Alchymistce místo.